Kapitola 7Vipassana

(Vipassana, Beskydy, 8/2016)

Po jedné meditaci se To stalo, vyšel jsem ven a něco bylo jinak. Koukám kolem sebe, a vše je jako vždycky, jen uvnitř cítím, že je to jiné. Kde je však rozdíl, nechápu. Jdu do jídelny, nandám si jídlo na talíř, jím, a zase je něco jinak. Ruka vkládá jídlo do úst, taky jako vždycky, impuls z mozku do ruky a prsty dělají ten tisíckrát vycvičený pohyb, ale přeci je něco jinak. Podívám se kolem sebe, všichni mlčí a jedí. V tom přišla myšlenka, všichni jsou jako roboti, a hned se mi slzy derou do očí. Přeci tady nebudu vyvádět, zaplaším tu myšlenku a dojím svoje jídlo. Vyjdu ven na vycházkový prostor pro muže, pomalým tempem dojdu k jeho cípu a dívám se na lesy okolo. Pohled zaměřím na dva obrovské smrky a po chvíli opět přichází ta myšlenka, na ty mechanické pohyby. A nejen na pohyby fyzické, ale i na všechny pohyby mysli, všechno je to podmíněné! Všichni jsou jako roboti, i já jsem robot! Brečím, kroutím se, celý život jsem otrok, áááá, chci pryč, chci ven, áááá, celý život, takové podmínění, už nechci, já už nechci, áááá, jak z toho ven, když to nejde? Topím se v proudu myšlenek, jak z toho ven, ale vím, že to nejde! Přichází spásná myšlenka, dýchej, zhluboka dýchej Neo, opakuji si slova Morfea z kultovního filmu Matrix.

Matrix, už vím, co to je Matrix, už vím, proč se to nedá popsat, už vím, proč se to musí zažít.

Díky tomuto vhledu jsem poznal, co Buddha nazval Pravdou o utrpení, co znamená uvěznění v mysli, a odkud se Mňága a Žďorp zkouší prokopat ven. Nebyl to vůbec příjemný zážitek, a chápu, že při tomto stupínku k probuzení mohl někdo skončit v Bohnicích, ale děkuji, děkuji, děkuji za něj. Dal mi totiž nahlédnout, při jaké konstelaci, pro každého z nás, může nastat nebe na zemi, kdy může přijít Kristovo Království nebeské, nebo tušit, jak lze dosáhnout Buddhova osvícení. Zároveň mi tento vhled dal iniciaci a silnou touhu k poznání sebe sama