Kapitola 6Indie

Martin, kamarád ze ŠOTky, mi někdy na podzim roku 2014 říká: Tome, tak pojedeme už do té Indie, ne? A já na to: no jasně 😉 To, že Martin se mnou nakonec nejel, to už je jiná..😅 Je ale zajímavé, že když mám někde být, nebo spíš, když mě vesmír chce něčemu naučit, tak vždy použije některého mého kamaráda, který řekne “Tome jedeme” já na to, “no jasně” a kamarád bohužel nakonec nemůže 🤣 To takhle v roce 2005 mi kamarád říká, Tome v Anglii hledají přesně takový servisáky jako jsme my dva, pojedeme? A já na to, no jasně Míro, ..asi už víte, jak to dopadlo, a že kamarád Míra nakonec nejel 😀 Podobným způsobem jsem se ocitl ještě na Srí Lance, v Indonésii a taky na Vippasaně, ale o té až v následující kapitole 😉. Možná, že si o mě někteří moji známý mysleli, že jsem nějaký cestovatel, ale já mám rád tu naši českou kotlinu a nikam mě to moc netáhne. Jo takhle cesta do vlastního nitra, to je jiná, to mě, jak už z mých pamětí víte, přitahuje opravdu hodně. Vždyť jedno přísloví praví, “poznej sebe sama, poznáš (překonáš) svět”, tak jakýpak přemísťování těla.. 😄 A Eduard Tomáš dodává: “Není trvalého štěstí v žádném předmětů světa, v žádné jiné osobě, ani věci, je v nás”. Rozumíte, v nás, v každém z nás, když se rozpoznáme a překonáme ten nás mikrovesmír, stejné se stane i v makrovesmíru, tedy vše se změní i navenek. Jak říká další moudro “jak uvnitř, tak vně”. A já po mých zkušenostech, pomalu začínám chápat o co v tom našem lidském životě jde především.

Březen 2015, nakonec tedy Martin nejel, ale z naší ŠOT skupiny jel Tom a když v Dubaji přesedáme, tak zjišťujeme, že naše Česko-Slovenská grupa má cca 25 lidí. Vede nás Slovenka Celia, která je zároveň naší překladatelkou. Jedeme totiž do Oneness Templu (chrámu jednoty) u Chennai v Indii, kde má Bhagavan kurzy. Ano, je to ten Bhagavan o kterém jsem psal jako o sci-fi historce v první kapitole 😄

Tento kurz je na 28dní a jako všechno co v tomto směru podnikám, v něm jde o poznání sebe sama. Učíme se různé meditační techniky, slyšíme desítky různých příběhů, aby se nám ozřejmily vesmírné zákony. A po každé týdenní práci jdeme do asi kilometr vzdáleného chrámu jednoty na “proces” což je vlastně taky meditace, kde se ale více pracuje s vnitřní energií a je to dost podobné holotropnímu dýchání tedy hlubší dech a hlasitá hudba. Jednoduše způsob, jak probudit sílu kundalini, aby mohla začít působit, tedy léčit nás.

Našeho měsíčního kurzu se účastní asi 300 lidí z celého světa, a zároveň tu jsou ještě další kurzy, jede to tady opravdu ve velkém 😀 Celé to prý začalo tak, že Bhagavan s jeho ženou Ammou založili kdysi školu pro děti. A tito jejich žáci zažívali vysoké stavy jednoty jako například rozmlouvání se stromy, jasnozření (vidění aury) nebo astrální cestování, tedy ikdyž fyzicky seděli ve třídě, tak se jejich astrální tělo podívalo kam si přáli… a tak po škole vyprávěli rodičům jak je viděli doma nebo v práci..no a rodiče to samozřejmě chtěli taky, a tak začali první kurzy Ammy & Bhagavana.

Jako se těmto dětem děly “zázraky” tak i mě se zde stávají neobvyklé věci. Ležím si tak po obědě na posteli a odpočívám, když v tom mi přijde myšlenka, že bych měl ležet hlavou směrem k chrámu, což by znamenalo postel asi o 30 stupňů pootočit. Protože nás tady na “pokoji” je asi 70 chlapů, tak si celkem rozumně říkám, že nebudu “blbnout” s postelí a ležím si klidně dál, když v tom se mi začíná hlava !sama!natáčet v požadovaném směru 🤣 Poslouchám tedy tuto radu mého těla a natáčím postel, směr hlavou k chrámu. Naštěstí tělo už je spokojeno a klidně mě nechá ležet 😁 Během pár minut se nademnou objeví kluk s kyvadlem a jen říká “ ano, to je pro tebe dobrý směr” a zase odchází do části pokoje, kde jsou kluci z jižní ameriky.

Moudra, jako že si svými myšlenkami tvořivé vlastní realitu tady mají jaksi blíž k realizaci, a takovéto “vnuknutí” se prostě vyplatí poslouchat, jak naznačí i další příběh. 😀

Po celodenní náloži učení a meditací, jsme rádi, že už jsme uložení ke spánku. Mě se ale nějak nedaří usnout, přitom normálně s tím nemám problém, a jak si uvědomuji, že to nějak nejde, tak mi přijde do hlavy myšlenka, že bych se měl ostříhat. Trochu se to tady nabízí , ptz Dasové (naši učitelé) jsou všichni (holky i kluci) dohola. No ale v životě jsem dohola nebyl a taky se mi nechce kvůli tomu vstávat, všichni už spí, nebo alespoň leží, tak si říkám, že taky určitě usnu. Když po dalších dvou hodinách nespím a v hlavně silná myšlenka, “hochu ty neusneš, dokud se neostříháš” tak poslušně beru svůj holící strojek a jdu se do koupelny oholit. Nutno dodat, že se pak cítím skvěle a brzy usínám jako miminko. 😉 Nevím jestli jsem je inspiroval já, nebo jestli měli stejné vnuknutí, ale pár lidí si taky nasměrovalo své postele směr na chrám a během pár dní přibylo i pár holích hlav a to i u holek 😁

Je to tady zase, cítím, jak si energie kundalini (hadí síla) razí cestu od kořene páteře a stoupá vzhůru, stejně jako před deseti dny. Opět sedím v nově postaveném chrámu v Indii, stojícím na velmi silném geomagnetickém bodě země. Kundalini stoupá podél páteře a opět si pobírá celé mé tělo, až sedím rovně jako svíčka a nemohu se pohnout, ani kdybych chtěl. Ale nechci, vím, že je to takhle správně, že vše co se děje, je v pořádku, vše totiž řídí síla, která je daleko inteligentnější, než je mé malé já, neboli ego. Tentokrát je ale něco jiné, při minulé meditaci, před pár dny, jak energie stoupala nahoru k hlavě, tak pomalu slábla, tentokrát je však v plné síle i na temeni hlavy. Sedím, záda rovně jako svíčka, ruce na kolenou, prsty v základní mudře pozornosti (špička palce se dotýká špičky ukazováčku) a s myslí v pozoru k tomu co se právě teď odehrává. V tom TO přichází, prsty na rukou mě začínají jemně brnět a po chvíli se mi prsty začínají pohybovat. Je to jako kdyby mi ty prsty někdo uchopil a pohyboval s nimi, ale ten úchop není vně prstů, ale uvnitř. Jsem v úžasu, nemám slov.., prsty samy začínají měnit různé mudry, (držení prstů) které ani neznám. Po několika mudrách přechází síla, nebo srozumitelněji vedoucí jemné vibrace, na celé dlaně, až se ruce zvednou a spojují se před mou hrudí dlaněmi k sobě. Nemám slov.., ruce se po chvíli zvedají až nad temeno hlavy, špičkami prstů směřujícími nahoru, kde chvilku setrvají, a po chvilce jdou ruce za hlavu a klesají, jak jen to jde, až nakonec směřují špičky prstů k zemi. Ruce jsou stále dlaněmi k sobě, a opět po chvíli se začnou zvedat, jdou přes hlavu, až nakonec skončí v pozici před středem mojí hrudi, špičkami prstů dopředu přede mě. Nakonec se tyto jemné vibrace přesouvají pomalu v přímce od špiček prostředníčků, přes dlaně, až do srdeční čakry, kde po chvíli přestávají působit a mizí. Nemám slov.., sedím minuty a silná energie kundalini mé tělo pomalu uvolňuje, až se mohu normálně pohybovat. Rozhýbávám ztuhlé tělo a všímám si obrovské živosti v mých dlaních. Dříve jsem občas vnímal jemné vibrace v rukou, ale tohle je asi tisíckrát silnější. Nemám slov…, hýbám rukama a užívám si vjemy dlaní, až je dávám před sebe, jako bych se chtěl na ně podívat, a přestože mám oči zavřené a v chrámu je tma, tak já je opravdu vidím!!!NEMÁM SLOV…

Pamatuji, jak po tomto zážitku se vracíme zpět na ubytovnu, zorničky mám snad přes celé oči, stále mi plně nedochází, co se to vlastně dělo, jsem utahaný jako kotě, ale štěstím zářím snad na celý svět :-) Osvícení to ještě nebylo, ale děkuji, děkuji, děkuji za přenádherný zážitek, který mě znovu a znovu nabíjí novou motivací na mé cestě sebepoznání a zároveň potvrzuje, že jdu správným směrem. Ještě musím dodat, že velká živost v mých dlaních brzy vyprchala a pootevřené třetí oko se také ještě pro jednou uzavřelo.

Se svým krásným prožitkem jsem se svěřil naší Česko-Slovenské skupině, ale nikdo podobný neměl, nicméně všichni měli různé prožitky a všichni z nich byli patřičně nadšeni. V učebně jsem seděl vedle Jessiky, krásné holky z Malajsie. Té jsme se také zmínil o svém prožitku a ona mi říkala, že podobný měla kdysi v Japonsku v Budhistickém chrámě. Jak se postupně dozvídám, tak na nás takto působí bytosti z “vyšších sfér” a jde o určité nastavení našeho energetického těla. A tímto “settingem” nám pomáhají na naši cestě k pochopení a poznání sebe sama, tedy k osvícení 🕉

Protože mám v březnu narozeniny, měl jsem to obrovské štěstí, že jsem dostal osobní požehnání od Bhagavana, taky jsem se zúčastnil homy(ohnivý rituál), a přímo na moje narozeniny byla velká homa směrovaná na osvícení, které jsem ze také zúčastnil. Prostě o “neuvěřitelných” zážitcích v Indii bych mohl vyprávět ještě hooodně dlouho, teď postačí, že Indie byla velkým postrčením na mé cestě. Užil jsem si každou vteřinu, i když jsem třeba jen koukal na východ slunce v mlhavém oparu a ono se “zdánlivě” vůbec nic nedělo. Než jsem se rozhodl, jestli pojedu na Oneness Universitu, tak jsem se ptal Jana na jeho názor a ten zněl jednoznačně: to nejlepší co pro sebe můžeš udělat, je jet k Amma&Bhagavanovi, a měl pravdu 👍