Kapitola 1Reiki

Je podzim roku 2012 a už dva a půl roku jsem masér. Ani nevím, jak se to stalo, protože mám maturitu jako elektromechanik a tím jsem se taky předchozích 10 let živil. Vím jen, že z poslední práce jsem odešel sám, protože mě práce nenaplňovala a šéf nebyl pro mě dostatečná autorita. Asi za to nemohl, ale já taky nemohu za to, že jsem beran :-) Možná proto, že už jsem nechtěl mít šéfa, možná proto, že mi masáž kdysi pomohla, možná, možná…, prostě jsem si udělal rekvalifikační masérský kurz a teď jsem masér. I když můj bývalý kolega Jirka, když se dozvěděl že jsem takhle kolaboroval, tak se smál a říkal, že jsem masér byl i bez kurzu. :-)

Během posledních pár týdnů začali na masáže chodit dvě holky zasvěcené do Reiki a začali mi vyprávět o tom, že je to energie, kterou se dá léčit, jen prostě přiložíte ruce na postižené místo a už to “jede”. Nevěděl jsem úplně co si o tom mám myslet, nicméně semínko mé zvědavosti bylo zaseto. A protože můj selský rozum velí nevěř ničemu, co nezažiješ, dospěl jsem k tomu, že to musím zkusit, protože zasvěcení trvá jeden víkend a pak už to prý „jede“. Nic dopředu neodsuzuji, a proto jsem si řekl, že nemůžu nic ztratit a buď to bude fungovat anebo ne. Když neucítím nic, není to pravda, když ucítím, je to pravda, víc možností není a prostor pro jakékoli domýšlení se coby kdyby také nebude, tečka. Ptám se tedy na podrobnosti a doporučení. Dozvídám se, že to stojí dva a půl tisíce a že určitě musím k Janovi, protože ona byla nejprve u nějaké paní v Praze a ta že jí to udělala špatně, a pak šla k Janovi, a to je prostě borec. Mé pochybnosti se zvětšily informací, že to někdo může dělat dobře a jiný špatně, ale zároveň jsem byl rád, že mám kontakt na toho „dobrého“ a ztratit mohu jen dva a půl tisíce, a to mi za jistotu stojí.

Na začátku prosince 2012 tedy jedu k Janovi na zasvěcení do Reiki prvního stupně. Jan je o půl hlavy větší, než já má sokolí nos a oči, které se dívají hlouběji než jiné, prostě od začátku byl pro mne autorita. Sešli jsme se u něj doma v malé osadě v lesích na Šumavě pět zájemců - zvědavců. A on začal „trochou“ teorie před samotným zasvěcením. Mluvil o našich neviditelných tělech, o čakrách, o energiích, o jeho životě, jak několik hodin denně celé roky meditoval, pak hledal po Indii různé zasvěcence, jak tam strávil dohromady více než dva roky atd, atd. Byl jsem tím vším fascinován, (vždycky jsem měl rád sci-fi) bylo to tak neuvěřitelné, zároveň se to zdálo že to má nějakou logiku, ale bylo tam tolik nejasností…TOLIK! Po vysvětlení, že máme sedm čaker, od první u kořene páteře podél ní, až po sedmou na temeně hlavy, řekl že, nám je postupně 7,6,5,4 otevře, a pak bude moci tato energie proudit z vesmíru do našich rukou. Není to tedy naše energie, ale všude přítomná a námi bude jen proudit a tím léčit nás i ty kterých se dotýkáme. Pak při samotném zasvěcení jsem seděl na židli a Jan různě měnil polohu mých rukou a kreslil přede mnou nějaké symboly. Po otevření každé čakry se nás ptal, jestli jsme něco pocítili. Vím, že při jedné jsem tak trochu vnímal fialovou barvu a při další více barev, ale to bylo vše, jinak nic. No a pak řekl, že už jsme zasvěceni a že už nám to tedy funguje. Takže to máme začít na sobě navzájem zkoušet. Nepřikládali jsme ruce na fyzické tělo, ale měli jsme je tak 5-10 cm nad ním a zkoušeli co ucítíme. Jezdím rukama sem a tam a necítím vůbec nic, vyhodil jsem za výlet na Šumavu 2500 Kč, ale zase jsem slyšel pěkný sci-fi příběh. :-)

Hlásím Janovi moji “drobnou“ závadu a on na to jen v klidu odpovídá, ať se víc soustředím na pocity v dlaních. Tak to tedy zkouším dál a stále čekám na nějaké teplo či brnění, ale cítím jen drobný chladný průvan. Hlásím Janovi, že stále nic a on mi na to odpovídá, no vidíš, že ti to „jede“ ten průvan, to je ono. Nevím, jestli si dělá srandu, ale zaměřuji se na průvan a postupně zjišťuji, že ho cítím jen na určitých místech nad tělem a jinde zase ne. Když tato místa hlásím mé figurantce, říká že to jsou místa, kde teď má, nebo v minulosti měla nějaké problémy. Když poté nechávám ruce nad těmito místy déle, říká že jí to pěkně hřeje a že cítí uvolnění. Jsem trochu zmatený, protože já necítím nic, a teď už ani ten průvan. Když si role vyměníme a ona „skenuje“ moje tělo, necítím také nic nezvyklého. Ale že mi předtím hlásila, že jí to hřeje a uvolňuje, tedy léčí, ihned to nafukuje mé ego a hned se vidím jako slavný léčitel, současně mě uzemňuje fakt, že já necítím nic, tedy téměř nic. Myslel jsem, že po tomto víkendu budu mít jasno, ale tak to rozhodně není. Naštěstí jsem masér a mám tedy hodně pokusných králíků – mých klientů. Jan nám totiž sděluje, že právě praxí se tyto energetické kanálky (které v sobě mají latentně všichni lidé) rozšíří a budou tak citlivější a zároveň účinnější. K tomu přidává pravidla, že můžeme dávat Reiki druhé osobě pouze a vždy jen s jejím souhlasem. Než se rozloučíme, vypráví nám o Škole Osobní Transformace, kterou založil se svou ženou. A taky o Bhagavanovi z Indie, kterého Jan po dlouhém hledání našel jako svého učitele. Vyprávěl nám o něm, že tam před pár lety dostavěl chrám, kde má 21.12.2012 (den, kdy dle našeho častého výkladu Májů nastane konec světa) meditovat 8000 lidí, a že to je právě počet k tomu, aby poskočilo vědomí celého lidstva do nového věku. Tak to byla pro mě další pěkná sci-fi historka na cestu domů. Nicméně, když o něčem takovém slyšíte, tak máte jistotu, že vaše mysl se jen tak nezastaví, nakonec si říkám tak co, lepší skok vědomí, než konec světa. Jestli jsem předtím věřil na 1% v konec světa, tak dávám 1% i skoku vědomí lidstva, za 14 dní bude jasno.

A tak začínám praktikovat Reiki, řeknu jen formulku „prosím o Reiki“ a už to „jede“ no nevím, jestli to „jede“, když si přikládám ruce po těle na různá místa, tak nic necítím, jen mám občas zpocené ruce, což není zázrak, který očekávám, ale praktikuji a praktikuji. Také na babičce, která se kupodivu pro mne tomuto šarlatánství nebrání. A Ještě víc mám radost, když říká že jí to nejen hřeje, ale taky dost brní a později říká, že se jí potom lépe spí, neotékají jí tolik nohy, má lepší pohyblivost prstů na rukou. Tím že se sám pohybuji na jakémsi kyvadle na jedné straně, že to jede a na té druhé, že je to určitý druh sugesce, tak nikoho dalšího nepřesvědčuji, jen to trpělivě zkoumám a zkouším. Ale babička je tak nadšená a šíří to kolem sebe, že se můj táta nakonec taky nechá zasvětit do Reiki, aby babička neměla nouzi, protože já k ní jezdím jen dvakrát týdně. Také praktikuji Reiki na mých klientech, samozřejmě s jejich svolením, a to s rozličnými výsledky. Někdy něco cítím já, někdy něco cítí klient, občas oba dva, ale většinou ani jeden necítíme nic. V hlavě mi jedou různé teorie, z nich vyhrává ta, že když je někdo zdravý, necítíme nic, protože není potřeba léčit. S lehkými zdravotními obtížemi přichází i lehké léčení a vede babička s hrstí prášků ráno a hrstí prášků večer – velké léčení. :-)

A je to tady 21.12.2012 dle našeho výkladů Májů konec světa a jedna z mnoha teorií je o přepólování a výpadcích elektrické energie. Můj kamarád Honzík má doma nezvykle velkou zásobu rýže a je připraven s mačetou a spacákem bránit zdroj pitné vody, protože o tu bude prý největší nouze. Celý den se nic neděje a večer usínám. Probouzí mě TO uprostřed noci. Tím TO myslím stav, který se těžko popisuje, ale přibližně takto: V těle cítím nezvyklou živost, takový příjemný teploučko a k tomu je má mysl plná lásky. To se projevuje tak, že mám úsměv od ucha k uchu, až mě bolí mimické svaly a nejde to zastavit, koukám přitom na moji tehdejší přítelkyni Terezku, jak spí jako na obrázek. A cítím k ní lásku jako v den prvního polibku a pak si uvědomuji, že nejen k ní, ale že cítím mír a pohodu v sobě a k celému světu. Tento stav trvá něco přes půl hodiny a pak vyčerpáním usínám. Budím se druhý den ráno, konec světa tedy nenastal, i elektřina jde. Ale co to v noci bylo? Jsem tím zasvěcením nalazen ještě na nějaké jiné informace? Pár dní to mám v hlavě, někteří z mých “esoterických” známých říkalo, že také něco cítili, ale pak se tento zážitek propadá do změti vzpomínek a myšlenek, které jsou při jeho dalších vybavení stále slabší a slabší, až zapadá do nějakého myšlenkového mraku a už ani nevysvitne…